Pravidla týkající se sportu jsou v čl. II odst. 3 Usnesení rozdělena do jednotlivých „kategorií“ pod písmeny a) – f). Dle této systematiky jsou si tedy pravidla postavena na roveň a nelze tak dovozovat, že by např. pravidla pod písm. a) nebo b) měla přednost před pravidly uvedenými pod písm. d) nebo f). Nastavená pravidla by tak měla být vzájemně slučitelná, což však není případ Usnesení. Např. pravidlo uvedené pod písm. b) jasně stanoví, že ve všech vnitřních sportovištích (Usnesení obsahuje poměrně široký, a navíc demonstrativní, výčet uvažovaných vnitřních prostor staveb) je možné vykonávat pouze individuální sporty, když v jeden čas může být přítomno nejvýše 10 osob. Pokud by toto pravidlo mělo být jakýmsi obecným pravidlem, ze kterého by byly následně vyjmenovány určité výjimky např. k profesionálním sportovcům – písm. c), či neorganizovaným sportovcům – písm. e), pak by systematika Usnesení byla postavena jinak, neboť by takové výjimky měly být zařazeny do „podbodů či odrážek“ k takovému obecnému pravidlu. Takto však Usnesení postaveno není, avšak právě s přihlédnutím ke všem následujícím pravidlům – písm. c) – f) lze konstatovat, že dochází ke stanovení pravidel odlišných od písm. b).

„Speciální“ pravidla pak platí pro následující skupiny:

1. Profesionální sportovci – písm. c): příprava na vnitřním i venkovním sportovišti max. 1 tým nebo 1 skupina dlouhodobě se společně připravujících sportovců, tedy individuální i kolektivní sport bez stanovení maximálního počtu osob.
2. Amatérští organizovaní sportovci – písm. d): příprava na vnitřním sportovišti max. 1 tým nebo 1 skupina dlouhodobě se společně připravujících sportovců maximálně však 10 osob, na venkovních sportovištích na jedné sportovní ploše nejvýše 2 týmy nebo 2 skupiny bez maximálního omezení počtu osob, tedy individuální i kolektivní sport.
3. Rekreační neorganizovaní sportovci – písm. e): na vnitřních sportovištích maximálně 10 osob a současně maximálně 1 osoba na 15 m2 vnitřní plochy, na venkovních sportovištích nejvýše 2 týmy nebo 2 skupiny bez maximálního omezení počtu osob, tedy individuální i kolektivní sport.
4. Fitness centra – písm. f): ve vnitřních i venkovních prostorech rozestupy 2 m, uvnitř maximálně 1 osoba na 15 m2 vnitřní plochy a skupinové aktivity maximálně v 10 osobách.

Dle mého názoru je nastavením výše uvedených „speciálních“ pravidel zcela vyčerpána množina sportovců. Lze si tedy jen těžko představit skupinu osob, na kterou by v takovém případě dopadla ta „obecná“ pravidla dle písm. b). Vzhledem ke skutečnosti, že však „obecná“ pravidla dle písm. b) (v podstatě všechna vnitřní sportoviště) jsou dána na roveň pravidlům „speciálním“ dle písm. c) – f) a jejich vzájemná slučitelnost je v podstatě nulová, pak nezbývá než se domnívat, že k dané problematice lze přistoupit pouze dvěma způsoby.

1. Primárně je třeba naplnit „obecná“ pravidla nastavená dle písm. b), a tudíž veškerá pravidla pro jednotlivé kategorie dle písm. c) – f) ve vztahu k vnitřním sportovištím nelze v té části, která je v rozporu s pravidly obecnými, aplikovat.
2. Každá kategorie dle písm. c) – f) bude činnost realizovat dle svých „speciálních“ pravidel, v důsledku čehož se pak (vzhledem k pokrytí celé množiny sportovců těmito „speciálními“ pravidly) k obecným pravidlům dle písm. b) vůbec nepřihlíží a jsou tedy nadbytečnými.

Byť ani jedna z variant není dle mého názoru správná a Usnesení by mělo být zcela přeformulováno tak, aby bylo jasné, zřejmé a pochopitelné, jsem názoru, že za dané textace je třeba se přiklonit k variantě druhé, tedy postupovat dle „speciálních“ pravidel pro jednotlivé kategorie, jelikož v opačném případě by naprosto ztratila smysl jejich existence a nebyl by žádný důvod, aby byla vůbec vytvářena.

Nejasná jsou rovněž i pravidla pro možné uspořádání amatérských soutěží organizovaných sportovními svazy na vnitřních sportovištích. Byť jsou tyto soutěže explicitně povoleny – čl. II odst. 3 písm. a) Usnesení, tak jejich faktická proveditelnost je v podstatě eliminována pravidly nastavenými Mimořádným opatřením.